Napsal Nicholas Breeze Wood pro speciální vydání časopisu Sacred Hoope - Průvodce šamanismem (2017)
Definovat šamanismus není snadné a možná nebudete souhlasit s definicí, kterou se zde pokusím uvést. Šamanismus není uspořádaný a v tom, co napíšu, budou anomálie - ale doufám, že i přes výjimky uvedu alespoň hrubé pravidlo. Slovo ´šaman´ je západní zkomoleninou slova samaan nebo s'amanthe, pocházejícího od sibiřských Evenků (dříve známých jako Tunguzové), které do ruštiny přinesli první objevitelé Sibiře. Slovo se postupně ustálilo jako obecné označení pro sibiřského kmenového léčitele v Rusku a prostřednictvím antropologů se pak v 19. a 20. století rozšířilo do zbytku světa. Slovo shamanka - ve významu žena šamanka - Sibiřané nikdy nepoužívali - koncovka ´ka´ je ruský způsob, jak dát slovu zdrobnělinu v ženském tvaru. Někteří tvrdí, že slovo je sanskrtského původu, pochází ze slova s'ramana, což znamená buddhistický mnich, ale jazyk Evenků není se sanskrtem příbuzný a Evenkové nebyli ve velkém počtu vystaveni působení tibetských buddhistických mnichů, s nimiž bylo podle některých lidí slovo přeneseno z Indie na Sibiř. Sanskrtský původ slova je tedy krajně pochybný. Navíc ruští badatelé poprvé zaznamenali toto slovo v 16. století a případný kontakt s tibetskými buddhisty by se odehrál zhruba ve stejné době.
Slovo šaman pochází pouze od jedné kmenové skupiny, která se vyskytuje na Sibiři a v Mandžusku, a různé kmenové národy v různých oblastech používají pro tuto roli různé názvy. Na Sibiři - v blízkosti Evenků, Jakutů, nazývají muži šamany khamma nebo ayun, zatímco Mongolové a Burjati jim říkají buge nebo bo, Korejci mudang nebo baksu, Tataři a Altajci kam a gam, šamani v Kyrgyzstánu baksy, a Samojedi tadibej. Ale šamanka na Sibiři má jiné jméno a to je velmi podobné ve velmi široké zeměpisné oblasti. U Mongolů, Burjatů, Jakutů, Altajců, Evenků a Kyrgyzů je výraz pro ženu šamanku udagan (nebo jeho variace jako utagan, ubakan, utygan nebo utugun). Toto slovo pravděpodobně pochází z mongolského slova Etugen, což je název starověké bohyně krbu. Protože udagan je tak univerzální, odborníci na jazyky vědí, že je to velmi staré slovo, starší než všechna slova pro mužského šamana, což ukazuje, že ženské šamanky existují mnohem déle než šamani mužští.
ŠAMANISMUS A ANIMISMUS
Šaman má animistický pohled na svět. Animista chápe, že všechny části stvoření jsou v nějakém smyslu živé a mají svého ducha. Nic není ve vesmíru animisty mrtvé - vy a já máme duši a stejně tak všechna ostatní zvířata a rostliny, skály a řeky, hory a mraky, hvězdy, slunce a měsíc, dokonce i hory a mraky, nemoci, slovo, obřad nebo rituální předmět mají svou duši - vše má duši a my žijeme v rozsáhlé síti vzájemného propojení. Všechny animistické a šamanské kultury toto chápou. Všechny šamanské kultury jsou animistické - ale ne všechny animistické kultury jsou šamanské.
Šamanské kultury jsou něco zvláštního, vzácného, něco, co se vyskytuje jen na několika místech na Zemi, ačkoli animistické kultury existují po celém světě. Animistická kultura je kultura, která má v základu animistické vnímání světa. Příkladem animistických kultur jsou Q'ero v Peru a Bolívii, kmeny v Severní Americe, Mayové ve Střední Americe, Maorové na Novém Zélandu, australští domorodci, kmenové skupiny v Africe, starověcí Keltové a Vikingové, některé skupiny v Indii a mnoho dalších národů po celém světě. Žádná z výše uvedených kultur není šamanská, ačkoli některé její aspekty starověké animistické kultury Vikingů byly šamanské - konkrétně praxe "seidr". Seidr je starověká praxe, při níž věštci - většinou ženy - upadají do transu a nechají duchy mluvit nebo zpívat skrze ně. Tato praxe zanikla před staletími, ale moderní šamanské hnutí odvedlo skvělou práci při jejím znovuvytvoření a já znám mnoho silných praktikujících seidr, kteří se noří hluboko a plavou rychle a silně.
Šamanská kultura je animistická kultura, v níž se praktikuje šamanismus buď v rámci rodin, kde šaman léčí jen své bezprostřední blízké, nebo kde se vyskytují "profesionální" šamani, kteří pracují pro širší společenství. Šaman je člověk, který vstupuje do transu a v něm se ho zmocní duchové předků, kteří byli šamany před ním, nebo se jich zmocní místní bohové a duchové, jako např. duch hory nebo jezera, nebo jejich duše opustí jejich tělo a odcestuje do jiných duchovních světů, které jsou všude kolem nás, neviděné, a tam se setkávají s duchy, aby od nich získali poznání a sílu. Často se všechny tyto věci dějí uvnitř stejné šamanské tradice.
Někteří lidé v rámci animistických kultur mají zážitky transu. Například při hledání vize - v indiánské kultuře - může hledač upadnout do transu a vidět vize, to ale neznamená, že je šamanem, protože k transu dochází bez jeho vůle a nemůže jej přivolat, když do něj chce vstoupit. Animistické kultury mohou mít velké znalosti magie, mohou provádět mocná léčení a mohou mít velkou moudrost, ale jejich kněží a léčitelé nevstupují do řízeného dobrovolného transu a nevstupují do duchovních světů. Namísto toho mají tendenci vyvolávat duchy do tohoto světa, což sice může být nesmírně mocné, ale lehce odlišné od šamanismu, kde šamani chodí k duchům.
Kultury, kde se šamanismus většinou vyskytuje, jsou kmenové skupiny napříč Sibiří, Finskem a na dalekém severu Evropy, v Mongolsku, Tuvě, střední Asii, Číně, jihovýchodní Asii, Tibetu a Nepálu. Někteří antropologové také považují některé kmeny z Amazonského deštného pralesa za šamanské, zatímco jiní ne. Osobně se domnívám, že vzhledem k tomu, že jejich šamani upadají do transu, i když s pomocí psychoaktivních rostlin, mohli by být také označeni za šamanské. Existují také stopy šamanismu v Maďarsku a na dalších místech. Mapa (viz originální článek), stejně jako šamanismus, není dokonale přehledná. Obecně platí, že pokud pracujete s kulturou mimo tyto zeměpisné oblasti, pracujete spíše s animistickou než šamanskou kulturou. Ale hranice mezi tím, co je šamanské a co animistické, je velmi nejasná. Například sibiřský šaman provádí mnoho praktik, které mají mnoho společného s indiánským medicinmanem. To může být vysvětleno tím, že šamani provádějí také animistické praktiky - ne všechno, co dělají pro lidi, je šamanské - šamanismus je pro lidi něco navíc, co medicinman nedělá.
Všechny animistické kultury na světě mají podobné rysy - to proto, že svět je takový, jaký je, a duchové jsou takoví, jací jsou. Můžete se na to podívat jako na "kosti posvátna". Všechny kosti světa animistických duchovních systémů jsou stejné, ale každá kultura do nich vkládá své kůstky a obaluje jiným masem. To proto zulský šaman a lakotský šaman budou vypadat navenek odlišně, ale když porozumíte kostem, uvidíte, že dělají v základu totéž.
KDO MŮŽE BÝT ŠAMANEM?
Evenkové, od kterých slovo šaman pochází, mají přísloví; "Šaman sedí na jiné větvi Stromu duší, než normální člověk." To souvisí s jejich příběhem, že duše dětí sedí jako ptáci na větvích Stromu světa a čekají, až se narodí. Normální děti sedí na větvích stromu, ale šamani sedí na svých vlastních jedinečných větvích - šamani jsou odlišní od ostatních lidí.
Můžete se rozhodnout být šamanem? Ne, nemůžete. Buď se šamanem narodíte, nebo ne. Pokud tě duchové chtějí, nemůžeš s tím nic udělat, a pokud duchové nechtějí, stejně tak nemůžeš nic dělat. Žádní duchové rovná se žádní šamani. Být šamanem není pohodový život, většina kmenových lidí si myslí, že je to něco jako prokletí a často se ze všech sil snaží této role zbavit. Duchové si však vždycky přijdou na své a budoucí šaman často onemocní nebo může zemřít, pokud své povolání nepřijme. Domorodí šamani si často myslí, že lidé na západě jsou blázni, pokud se chtějí stát šamany a skutečně o to usilují.
Nejdůležitějšími učiteli šamana jsou duchové. Bez duchů není šaman ničím a duchové učí šamana, který se stává jejich učedníkem. Lidští učitelé jsou však také důležití, protože lidský učitel je něco jako svatební aranžér, seznamuje šamana s duchy a také ho učí způsobům, jak s duchy komunikovat. Některé šamanské tradice dávají svým novým šamanům zasvěcení, jiné ne, záleží na kultuře. Některé kultury říkají, že nemůžete být šamanem v jejich kultuře, pokud nemáte DNA dané kultury - ať už je to jakkoli daleko do minulosti DNA. Jiné říkají, že můžete být šamanem i bez DNA. Většinou lidé zaslechnou volání být šamanem, protože jsou "mimo s duchy" již od mládí, a to často vede buď k fyzické, nebo psychické nemoci v jejich v dospívání - často se tomu říká "šamanská nemoc". Mohou také mít všechny tyto příznaky a být zasaženi bleskem, nebo být posednutí duchy a dostanou se do nedobrovolného transu. V tradičních šamanských kulturách je šaman povolán k diagnostice povahy nemoci, a pokud se zjistí, že nemocný trpí šamanskou nemocí, ošetřující šaman řekne nemocnému, že se musí naučit být šamanem, nebo bude muset čelit následkům. Nicméně na západě, kde šamanská kultura není, nebývají věci obvykle tak jasné.
Na počátku osmdesátých let 20. století se objevil nový, západní styl šamanismu obecně známý jako "Core šamanismus" (jádrový šamanismus). Ten vznikl především díky práci Michaela Harnera. Core šamanismus převzal základní model upadnutí do transu a cestování do duchovních světů, ale zbavil ho všech kulturních aspektů, čímž se stal snadněji stravitelnější pro lidi ze západu. Základní princip Core šamanismu je, že každý se může naučit cestovat a používat "šamanské techniky" ve svém životě, aby pomohl sobě nebo druhým. To je nepochybně pravda a mnoho lidí má z učení se základním šamanským technikám velký užitek. Stále však platí stejné pravidlo, že je třeba být vyvolen duchy.
O světě duchů vždy přemýšlím tak trochu jako o oceánu. Všichni lidé mohou prozkoumávat mělčiny šamanismu; sedět na pláži s prsty u nohou ve vodě nebo pádlovat v rozbíjejících se vlnách - jinými slovy, téměř každý se může naučit základní šamanskou cestu a dělat některé věci blízko břehu. Někteří lidé se do oceánu brodí po prsa nebo se naučí trochu plavat - jdou hlouběji. Ale jen ti, které si duchové vybrali, se skutečně naučí plavat a potápět se, zadržet dech pod vodou a vydat se do hlubin duchovního světa. Toto není elitářské - tak to prostě je. Při provozování šamanismu na této hluboké úrovni to může být fyzicky i psychicky velmi nebezpečné - někteří šamani při obřadu umírají. Ne všichni lidé jsou uzpůsobeni k tomu, aby se potápěli do hlubin, a jen ti, kteří mají požehnání a pomoc duchů, se naučí jít ohromně daleko do svých hlubin, aby se bezpečně vrátili - pokud mají štěstí. Ale každý může žít bohatým animistickým životem a může se naučit některé jednoduché šamanské první pomoci - a já myslím, že svět by byl mnohem lepší, kdyby to dělalo více lidí.
NĚKTERÉ ZÁSADY, CO DĚLAT A CO NEDĚLAT
Existuje spousta lidí, kteří opravdu dělají dobrou šamanskou praxi - a spousta lidí, kteří ji nedělají vůbec - New Age může být místem plným chmýří tak, že se v něm člověk snadno utopí a udusí se vším tím mléčným prachem. Často se setkávám s lidmi, kteří si myslí, že jóga, reiki nebo jiná forma terapie je totéž, co šamanismus. Není - v nejlepším případě je animistická - ale není to šamanismus. Setkávám se také s tím, že mnoho lidí, kteří si myslí, že šamanismus je sedět v přírodě, třeba zády ke stromu, propojovat se a stát se "jedním se vším". To opět není šamanismus. Meditace v přírodě je něco, co je třeba podporovat - naladit se a cítit své spojení se všemi příbuznými je něco velkého, ale není to šamanismus.
Šamanismus je tvrdá disciplína, setkávání s duchy a skutečné společné dialogy, vyjednávání - nebo někdy i jejich podmanění či dokonce boj - v zájmu vaší komunity. V komunitě New Age si lidé často myslí, že šamani jsou úžasní lidé, blízcí Duchu, kteří mají všechny rádi a celý den dělají dobré skutky. I to je mýtus. Tradiční šamani spolu často bojují a někdy se snaží jeden druhého zabít a ukrást moc pomocí svých duchů. Tradiční šamani také často proklínají, stejně jako léčí, a ztěžují ostatním šamanům praxi. Nedávno jsem o tom mluvil s jedním mongolským přítelem šamanem, který mi docela záviděl některá má vlastní "šamanská dobrodružství", protože jsem se vydal na místa, o kterých oni jen slyšeli od svých starších; oni sami se na tato místa vydat nemohli, protože strach z napadení jinými šamany byl pro ně příliš velkou překážkou. Naštěstí tyto typy útoků jsou v západních šamanských a Core šamanských komunitách velmi vzácné, protože v těchto komunitách je jen málo lidí, kteří mají víc, než jen "horký vzduch". Často jim chybí znalosti a síla, aby mohli napáchat větší škody.
Také upozorňuji, že zkoušení tzv. "temné práce" se nedoporučuje. Pravděpodobně se otevřete duchovním silám, které jsou mnohem větší než vy, a vystavíte sebe i své blízké nebezpečí. Mohli byste také ztratit spojení se všemi léčivými duchy, kteří s vámi spolupracují.
Před mnoha lety se jeden z mých vlastních učitelů nechal zlákat k tomu, aby se pokusil využít ducha k malé "temné práci" na nízké úrovni. Se svým duchovním pomocníkem měli dobrý vztah, který byl pro ně a jejich praxi opravdu důležitý, ale když se můj učitel pokusil přimět tohoto ducha k "temné práci", duch jej opustil a už se nikdy nevrátil. To bylo před více než třiceti lety a vím, že můj učitel toho dodnes lituje. I já jsem od svých vlastních duchů dostal střízlivé varování, ačkoli jsem se tehdy o "temnou práci" nepokoušel. Můj duchovní pomocník se na mě podíval a pak mi nenuceně připomněl, že by mohl vypnout mé šamanské schopnosti "jen tak". Ozvalo se cvaknutí prstů a já jsem se v mžiku ocitl zpět z transu, v normální realitě - vyhodil mě. Byla to lekce, nebyl problém se příště vrátit, ale nepochybuji o tom, že kdyby chtěli, duchové by mě jednoduše vypnuli jako kohoutek.
Existuje mnoho a mnoho knih, které se údajně zabývají šamanismem. Některé z nich jsou velmi dobré, jiné ne. Mnohé z nich o šamanismu vůbec nejsou, protože slovo šamanismus je sexy a knižní vydavatelé ho používají, aby přidali pohádkový prach do svých titulů. Pokud se chcete dozvědět něco o šamanech, doporučuji číst o skutečném kmenovém šamanismu, a to v dobrých, fundovaných knihách o daných kulturách. Některé New Age knihy jsou dobré, ale většině je opravdu lepší se vyhnout. Stejně tak některé knihy, které jsou ve skutečnosti beletrie, jsou často uváděny jako důležité knihy o šamanismu. Zde mám na mysli zejména spisy Carlose Castanedy, ale existuje i mnoho dalších autorů. Castaneda byl vynikající spisovatel, který napsal několik skvělých příběhů. Čerpal z mnoha starověkých tradic a jeho knihy jsou rohem hojnosti užitečných metafor o Duchu a posvátnu - jenže, prosím, nemyslete si, že jsou doslova pravdivé, a hlavně si prosím nemyslete, že jeho knihy popisují šamanismus.
Šamanismus je často spojován s užíváním rostlin, které mění mysl. V posledních letech se zvýšil turistický ruch v Amazonii a lidé užívají takové substance jako Ayahuasca, San Pedro, Peyotl a různé druhy psychoaktivních hub. Lidé si často myslí, že to je v šamanismu zásadní, ale dovolte mi, abych vás ujistil, že tomu tak není. Většina šamanských kultur po celém světě žádné látky měnící mysl vůbec nebere - místo toho se spoléhají na duchy, že se jich ujmou, a kterým pomáhá kombinace obřadu, zpěvu a bubnování. Pokud vás láká práce s tím, co se často nazývá "rostlinný učitel", je to v pořádku, ale pracujte s nimi tak, abyste respektovali jeho ducha. Každá tradiční kultura, která takto rostliny používá, má obřady a písně, které jsou součástí této praxe. Nemusíte jen tak vzít rostlinu a požít ji, abyste zažili vesmírné dobrodružství; naučte se tradiční způsoby, najděte si tradiční učitele a dělejte to správně - kvůli sobě a kvůli úctě a respektu k duchům rostlin a duchu rodu.
Šamanismus není cestou osobního růstu ani osobního léčení. Jistě, obojí vás na této cestě potká, ale je to vedlejší produkt. Core šamanismus však může být pro tyto věci vynikající - a není nic špatného na tom, když používáte aspekty jádrového šamanismu k léčení sebe sama. Ve skutečnosti by byl svět opět mnohem lepším místem, kdyby lidé pracovali na "svých věcech" a léčba terapii podobným jádrovým šamanismem k tomu může být vynikající. Ale v první řadě je úkolem šamana pomáhat své komunitě - ať už tento pojem definujete jakkoli. Vaší komunitou může být vaše rodina. Jak jsem již řekl, v mnoha tradičních sibiřských kulturách pracoval šaman pouze pro svou rodinu - nebo to může být pro vaše přátele a lidi, které znáte ve svém skutečném světě, životě, nebo to může být vaše internetová rodina, nebo dokonce na úrovni národní či celosvětové. Většinou už nežijeme ve venkovských, zemědělsky založených malých vesnicích, naše pojetí komunity se za poslední staletí dramaticky změnilo. Budete muset přijít na to, co toto slovo pro vás znamená nyní.
Protože nejsme šamanskou kulturou - nebo dokonce animistickou kulturou - musíme na západě najít způsob, jak si vybudovat animistický světonázor sami. Z tohoto důvodu jsme měli tendenci vzhlížet k jiným kulturám, které si svůj animistický pohled udržely - jako jsou indiáni nebo Afričané - navzdory odhodlání západu a jeho snahám o "výchovu divochů z jejich primitivních představ". Je tedy pravděpodobné, že šlápnete na prsty kmenovým národům, které byly v minulosti odsunuty na okraj společnosti a zažily genocidu a kulturní vyhlazení jejich předků. Mohli by vaší snahu uvítat a třeba by se s vámi chtěli podělit o posvátné učení, nebo také ne. To bude záležet na každém kmeni zvlášť, podle jednotlivých osob. Proto postupujte opatrně a s respektem. Učte se s pokorou a věnujte pozornost tomu, co vás učí. Zacházejte s tím jemně, jak to budete vnášet - jako křehké miminko - do svého vlastního života i kultury, neboť je pravděpodobné, ze lidé, kteří vás učí, tyto tradice udrželi v časech absolutní hrůzy a zoufalství - a tak se k nim a jejich tradicím chovejte s respektem. Možná cítíte volání k následování animistické cesty svých vlastních předků - možná máte keltskou nebo evropskou krev, možná máte africkou nebo středoasijskou krev - a volání rodu na vás působí silně.
To je úžasná oblast k prozkoumání, ale uvědomte si, že pokud přicházíte z evropské kultury, jsou tradice přerušeny a cesty jako Wicca nebo Druidové jsou moderní výtvory a mají jen málo společného se svými dávnými předky. Naši předkové nenásledovali svou duchovní cestu pro zábavu nebo sebezdokonalování, drželi se své duchovnosti, protože jim sloužila k záchraně jejich životů a léčit nemocné, pomáhala jim přinášet úrodu a zvěř na jejich stůl. Na západě je velmi snadné "vydat se" cestou fantazie, protože jsme odtrženi od přirozeného světa a k přežití nepotřebujeme naše starodávné způsoby. V dávných dobách, když něco nefungovalo, lidé umírali. Dnes už to tak není a duchovnost už zásadní pragmatický smysl nenabízí. My hledáme rovnováhu v našem městském světě, a tak je příliš snadné nechat se svést romantikou a nechat se tou "fantasy" okouzlit. Nepřežeňte tu duchovnost a zůstaňte "pozemsky" dobří.